Lublin - kulturní centrum východního Polska

Lublin - kulturní centrum východního Polska

Na jihovýchodě Polska se rozkládá město Lublin, které oplývá značnou historickou hodnotou. Je devátým největším polským městem, střediskem Lublinského vojvodství a také významným centrem akademického života. Městem protéká řeka Bystrzyca.

Na místě dnešního města byla již v 5. století vybudována osada. Prvním zmínka o Lublinu jako o městě pochází z roku 1224, kdy získalo městská práva. Své jméno obdržel Lublin od jména Lubla – Lubomír. V roce 1342 byl obehnán hradbami, které měly odrazit případné útoky Tatarů. Ve městě se rozvíjel obchod s oblastmi dnešní Ukrajiny a černomořskými přístavy.

Tvrdý zásah město obdrželo v roce 1656, kdy bylo téměř srovnáno se zemí kozáckými a švédskými nájezdy. Dílo zkázy pak dokonala morová epidemie, která si nakonec vyžádala dalších 5000 obětí. Lublin však doslova povstal z popela a stal se jedním z center polské reformace. V letech 1792 – 1805 se načas octnul v rakouské správě a poté připadl ruskému impériu. V roce 1850 zde žilo již kolem 21 tisíc obyvatel, z nichž 56% bylo židovského vyznání.

V roce 1918 se stal Lublin součástí nezávislého Polska a byla zde založena Katolická lublinská univerzita, která je i dnes nejznámější vzdělávací institucí v kraji. Roku 1939 zde žilo 120 tisíc lidí, z čehož třetinu tvořili Židé. Mezi válkami tato komunita relativně prosperovala, během německé nacistické okupace však byla jejich drtivá většina zavražděna v koncentračním táboře v Majdanku. Z Majdanku se stalo státní muzeum a na židovských hřbitovech vznikly památníky připomínající holocaust a válečné hrůzy. V roce 1944, po osvobození města od nacistů, sem v tancích Rudé armády dorazila první komunistická vláda, ustavená na příkaz Stalina. O rok později nastal rychlý rozvoj průmyslu, vybudována byla též většina velkých sídlišť v okrajových částech města.

Nejpřitažlivější částí Lublinu je Staré Město, ležící na úpatí hor. Vstupuje se do něj Krakovskou bránou, jež se stala jeho neodmyslitelným symbolem. Samotným srdcem Lublinu je Trhové náměstí s lublinskou radnicí, kde v minulosti sídlil korunní tribunál Polského království. V 18. století byla radnice Dominikem Merlinem přestavěna v neoklasicistním slohu. Dnes na radnici sídlí Muzeum historie radnice a korunního tribunálu Polského království.

Centrum je protkáno bludištěm romantických uliček, které jsou lemovány domy s překrásným průčelím dekorovaným manýristickými a barokními prvky. Mnohé z budov krášlí také malby ve stylu socialistického realismu z roku 1954. Tehdy prošlo celé město renovací. Stalo se tak u příležitosti desátého výročí zrodu komunistického Lublinského výboru. Nejkrásnějším svatostánkem v Lublinu je dominikánský kostel z roku 1342, který byl však v 17. a 18. století přestavěn. Může se pochlubit jedenácti kaplemi, z nichž nejvíce vás ohromí manýristicko-barokní kaple Firlejových z poloviny 17. století. Její žebrová klenba je ambiciózním dílem kameníka Jana Wolffa.

Dalšími významnými stavbami jsou kapucínský kostel a kostel Panny Marie Vítězné nacházející se na náměstí Plac Unii Lubelskiej. Druhý jmenovaný kostel nechal postavit v roce 1410 Vladislav II. Jagellonský na oslavu vítězství nad německými rytíři v bitvě u Grunwaldu. Navštívit můžete také katedrálu sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Jde o bývalý jezuitský kostel, jehož výzdoba je považována za triumf barokního umění. Malíř Joseph Mayer v letech 1756 až 1757 ztvárnil na stěnách kostela zajímavé iluzivní malby. Na freskách v katedrální klenotnici je pak vyobrazeno „Vyhnání Heliodora z chrámu“.

Nejcennější historickou architektonickou památkou Lublinu je kaple Nejsvětější Trojice, která je součástí Lublinského zámku ze 14. století. V interiéru kaple se nachází byzantské fresky z roku 1480 od pravoslavných umělců. Mezi světci a anděly je k vidění podobizna Vladislava Jagellonského, který byl zakladatelem této kaple. Pokud jste pozorní a všímáte si detailů, můžete si v kapli všimnout graffiti, které zde po sobě zanechali v 16. století vandalové. Zámek byl na počátku 19. století přestavěn v novogotickém slohu a sloužil jako věznice. V prostorách zámku dnes sídlí muzeum s expozicí obrazů, lidového umění a zbraní.

Na okraji Lublinu je možné navštívit také skanzen a Muzeum lublinského venkova. K vidění jsou zde venkovské domy i se zařízením, pocházející z různých vesni, městeček a panských usedlostí v Polsku.

- jap -

Předchozí články z Polska:
Štětín - největší přístav Baltského moře
Frombork – Koperníkovo město
Čenstochová (Czestochowa) láká miliony poutníků
Zastavení ve Vratislavi (Wroclaw)
Zakopané

Článek byl zobrazen 9 267 krát.