Malbork

Malbork

Největší středověký hrad Evropy Malbork, hrad německých rytířů, se budoval od 13. století. Býval sídlem velmistra křižáckého řádu, později byl využíván jako pevnost. Tato mohutná cihlová stavba, obnovená v 19. století a pak znovu po 2. světové válce, je zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hrad stojí na břehu řeky Nogat, je obklopen pásy opevnění s baštami a branami.

Malbork je malé město v severním Polsku ve vojvodství Elblag, ležící v nadmořské výšce 20 m na pravém břehu řeky Nogat, pravého ramene v ústí Visly. Řeka Nogat zde tvoří pomyslnou hranici Nadnogatské vysočiny a rozlehlých, úrodných Žulav.

Řád Německých rytířů byl založen kolem roku 1190 v Palestině pro vedení křížových válek proti muslimům a pohanům. Ve 14. století si Němečtí rytíři podmanili kmen pohanských Prusů a přesunuli svoje ústředí z Benátek do Malborku na řece Nogat, který se dnes nachází v severním Polsku. Jejich přítomnost ve městě připomíná na břehu řeky velkolepý hrad z červených cihel z roku 1274, který je největší gotickou pevností v Evropě.

Nejdůležitějším stavebním materiálem, použitým pro stavbu zámku byla cihla - "Zendrowka". Na stavbu základů a částí, nejvíce ohrožených při útoku (portály bran apod.) byla použita žula. Stavba celého hradu byla dokončena před r. 1300. První rozsáhlou přestavbou prošel již za dob velmistra Luthera von Braunschweiga (1331 - 1335).

V roce 1309 byl Malbork vyhlášen sídlem nezávislého státu vytvořeného tímto řádem. První významná etapa jeho zrodu zahrnovala opevněný klášter, známý později jako Vysoký hrad. Střední hrad spatřil světlo světa někdy po roce 1310 a Palác velmistra začal v letech 1382-99 stavět Konrad Zöllner von Rotenstein. V roce 1457 zabralo hrad Polsko a využívalo jej jako pevnost.

Do historie křižáckého hradu Malbork v polovině 15. století výrazně zasáhli také čeští vojáci, zpočátku na straně německého řádu. V době třináctileté války, kterou křižáci vedli proti polskému králi Kazimírovi Jagelonskému, na hradě sídlili žoldnéři z Čech pod velením Oldřicha Červenky z Ledec. Křižáci ale v té době už neměli peníze na vyplacení žoldu. Velmistr Ludwig von Erlichshausen dostal nápad, že dá hrad Čechům do zástavy.

Hrad Malbork nebyl nikdy dobyt. Do polských rukou se dostává až v roce 1457, kdy jej od posádky, která dlouho nedostala žold, odkoupil král Kazimír Jagellonský za tehdy nevídanou cenu - 6 tun zlata.V polských rukách zůstal až do r. 1772, kdy při tzv. Prvním dělení Polska se dostal do rukou Prusů. Sloužil jako vojenské skladiště, kanceláře a byla v něm umístěna tkalcovská manufaktura. Hrad postupně chátral, začal být opravován až kolem r. 1804. Za II. světové války obsadila hrad německá armáda a gestapo. Při osvobození v r. 1945 byl zničen prakticky celý horní a střední zámek, zůstala zachována jen část zámku dolního. Po roce 1945 byla zahájena rozsáhlá oprava, která není dodnes dokončena. Za více než 50 let prací se podařilo zrekonstruovat skoro celý hrad.

Dnes je největší středověkou stavbou toho druhu v Evropě. Palác velmistra je špičkovým úspěchem pozdní dvorské gotiky, kterému nebylo takřka ve středověké Evropě rovna. Reprezentativní letní refektář je nejkrásnějším interiérem hradu. Vyniká dvojitou řadou oken a pozdně gotickou vějířovou klenbou, kterou podepírá centrální žulový sloup. K východní straně letního refektáře přiléhá refektář zimní. Nyní na hradě sídlí muzeum. Atrakcemi jsou představení pod širým nebem se zapojením světla a zvuku.