Průmyslová Lodž

Průmyslová Lodž

V centrální části Polska se v Lodžském vojvodství nachází město Lodž, které se proslavilo zejména na konci 19. století jako elegantní velmoc textilního průmyslu. Se svým téměř milionem obyvatel je jedním z největších měst v zemi, je městem obrovských kontrastů, které jsou patrné zejména ve zdejší architektuře.

První známky o osídlení této oblasti sahají do doby před 12 tisíci lety. Samotné město bylo založeno roku 1332, v roce 1423 po dělení Polska pak obdrželo městská práva. V minulosti se zde prolínaly čtyři kultury – polská, německá, židovský a ruská. Vedle sebe tady bez problémů stála synagoga, katolický chrám, pravoslavná cerkev i evangelický sbor. Všechna tato náboženství vtiskla Lodži charakter, který je od jiných polských měst naprosto odlišný.

V 19. století došlo k prudkému rozvoji textilního průmyslu. Němečtí a židovští obchodníci využili výhodnou polohu města mezi Německem a Ruskem a investovali nemalé prostředky do budování mohutných staveb, cihlových továrních komplexů s nádvořími, parky, secesními vilami a koloniemi pro dělníky. Vzniklo tak mnoho nových staveb s průmyslovou architekturou a Lodž se proměnil v průmyslové centrum a velmi specifickou metropoli v srdci Polska. V roce 1884 zde fungovalo 264 textilních závodů všech typů a velikostí – v té době si Lodž vysloužila přízvisko „polský Manchester“.

V současné době je Lodž ekonomickým i kulturním centrem země, což dokazuje řada opakujících se veletrhů s mezinárodní účastí. Konají se zde například veletrhy skla, keramiky či veletrh telekomunikací. Patří také mezi nejrychleji se rozvíjející města v zemi, s množstvím výzkumných ústavů a vzdělávacích center. Lodž je také jakousi Mekkou polského filmového průmyslu. Jelikož je relativně mladým městem, nevzniklo zde historické centrum, ani šlechtický zámek někde na kopci. Přesto se Lodž právem uchází o titul Evropského hlavního města kultury roku 2016.

Lodž se dodnes pyšní unikátním komplexem architektury textilního průmyslu, který zaujímá zhruba pětinu plochy centra města. Budovy textilek a přádelen z režného cihlového zdiva jsou nejvýraznějším bohatstvím Lodže, na mnohé komplexy byl uplatněn určitý stupeň památkové ochrany. Zvláštní pozornost si zaslouží památkový soubor Knížecí mlýn, jde o unikátní průmyslový areál, kde sídlí Muzeum zámeckých interiérů lodžských podnikatelů či palác podnikatele Izraela Poznańského, nyní Historické muzeum města Lodže.

Palác z roku 1888 se může pochlubit dvojicí kupolí a nejrůznějšími architektonickými koncepcemi. V interiéru upoutá pozornost zejména velkolepé schodiště, množství soukromých místností a přijímacích pokojů. Muzeum opatruje exponáty spojené s polskými pianisty, kteří se v Lodži narodili. Snad nejvýraznější stavbou zde je budova Manufaktury – z textilního závodu se stalo obchodní a zábavní centrum, jehož součástí je i muzeum moderního umění. Budova dnes připomíná renesanční palác a ukrývá díla předních polských moderních malířů a sbírky moderního umění, nechybí práce Hanse Arpa či Maxe Ernsta.

Hlavní tepnou, která prochází městem je ulica Piotrkowska, která je zároveň nejdelší obchodní ulicí a pěší zónou v Evropě. Protíná město v délce několika kilometrů, od náměstí Wolnosci až k jihu. Centrum města se nachází všude v jejím nejbližším okolí, je lemována mnoha důležitými institucemi – úřady, bankami, hotely, divadly, obchody, galeriemi i restauracemi. Architektura kolem hlavní třídy je poznamenána obdobím secese, kromě krásných budov vás jistě upoutá bronzová lavička básníka a lodžského rodáka Juliana Tuwima. Říká se, že pokud si k básníkovi přisednete a zatáhnete ho za nos, přinese vám to štěstí.

Nedaleko můžete narazit také na sochu pianisty Artura Rubinsteina, který je zachycen sedící u svého pianina naproti domu, kde se narodil. Pozornost si zaslouží dům č. 137/139, který v roce 1907 projektoval architekt Gustav Landau – Gutenteger pro místního výrobce bavlny. Piotrkowska ulice je ulicí kontrastů, naleznete na ní rovněž největší polské graffiti - před Grand hotelem je chodník slávy s hvězdami slavných polských umělců.

Na náměstí Wolnosci se tyčí památník Tadeusze Kosciuszka z roku 1930, který je oblíbeným místem dostaveníček. V sousedství stojí neoklasicistní radnice z roku 1827, tedy z období počátku průmyslového rozmachu. Zajímavé jsou také městské hřbitovy – katolický, protestantský a židovský. Všechny dokládají rozmanitost zdejších kultur a etnik před druhou světovou válkou. Tehdy v Lodži žila jedna z nejpočetnějších židovských populací v Evropě. V Lodži během války vzniklo první a největší židovské ghetto na kontinentu, které se podařilo do dnešních dní dochovat v poměrně dobrém stavu. Dodnes z něj lze cítit smutek a utrpení doby okupace.

Na přelomu 19. a 20. století vévodily siluetě Lodže paláce průmyslníků. Zajímavou secesní památkou je Vila Leopolda Kindermanna, průmyslníka a podnikatele. Zdobí ji nádherné vitráže a nyní je sídlem umělecké galerie. V eklektickém paláci od Karola Schiblera sídlí Muzeum kinematografie, které přitahuje návštěvníky bohatou kolekcí filmů a filmových plakátů od prvopočátků kinematografie až do současnosti. Dokumentuje rovněž tvorbu věhlasné lodžské filmové školy, mezi jejímiž absolventy najdete takové velikány polského filmu jako je například Roman Polański či slavný kameraman Witold Sobociński.

- jap -

Předchozí články z Polska:
Treblinka – hrůzné místo s nevinným názvem
Plock – jedno z nejstarších polských měst
Kostely míru v městečkách Jawor a Swidnica
Dřevěné poklady Malopolska
Gdaňsk - kostel Panny Marie

Článek byl zobrazen 9 992 krát.