Lodž

Lodž

Lodž, druhé největší město Polska je plné záhad. Na konci 19. století a v prvních desetiletí nového století bývalo elegantní velmocí textilního průmyslu. Město se rozšířilo díky velkému množství přádelen bavlny a vznikla z něj velmi specifická metropole. Němečtí a židovští obchodníci vytušili jeho výhodnou polohu mezi Německem a Ruskem a investovali nemalé prostředky do budování mohutných staveb cihlových továrních komplexů s nádvořími, parky, secesními vilami a koloniemi pro dělníky.

Tyto protiklady jsou stále zřetelné v architektuře města, kde vedle sebe nedílně existovalo bohatství a chudoba. Továrny a přepychové paláce zde rostly jako houby po dešti. Industriální metropole tehdy v sobě nesla středoevropské přísady kultur - polské, židovské, německé a ruské. Přicházeli tkalci ze Sudet, Slezska, Velkopolska i z Čech. Blízko sebe stála synagoga, katolický chrám, pravoslavná cerkev i evangelický sbor.

Zvláštní pozornost si zaslouží památkový soubor Knížecí mlýn – unikátní průmyslový areál, nyní Muzeum zámeckých interiérů lodžských podnikatelů, palác podnikatele Izraela Poznańského, nyní Historické muzeum města Lodže a Muzeum umění. V Bílé továrně se nachází vynikající sbírka polských moderních uměleckých textilií. Hlavní ulice Piotrkowska je nejdelší obchodní ulice v Evropě. Ve městě se pořádají četné kulturní akce.

Muzeum moderního umění najdete v dalším z paláců Izraele Poznańského, pojatém v duchu florentského renesančního paláce. Kromě děl předních polských moderních malířů vystavuje sbírku moderního umění, v níž nechybí práce Hanse Arpa či Maxe Ernsta.

Muzeum kinematografie v ekletickém paláci přitahuje návštěvníky bohatou kolekcí filmů a filmových plakátů od prvopočátků kinematografie až do současnosti. Dokumentuje rovněž tvorbu věhlasné lodžské filmové školy, mezi jejímiž absolventy najdete takové velikány polského filmu jako je například Roman Polański či slavný kameraman Witold Sobociński.

Lodž sice nepatří mezi nejvyhledávanější turistické cíle, ale určitě si zaslouží reklamu. Druhé největší polské město má přezdívku polský Manchester podle jeho silné tradice v textilním průmyslu. Můžete tu objevit přádelny bavlny, půvabnou architekturu Art Nouveau, židovské památky a nejdelší polskou ulici Piotrkowská. Je to také Mekka polského filmového průmyslu, charakteristická pro svůj divoký noční život.

Lodž je relativně mladým městem, a proto tu nevzniklo ani historické centrum, ani šlechtický zámek někde na kopci. Místo toho má ale ulici nazývanou Piotrkowská, což je pěší zóna dlouhá 2,5 km, která se táhne od severu (náměstí Wolnosci/ Svobody) k jihu. Centrum je pak všude v jejím nejbližším okolí. Architektura kolem hlavní třídy je poznamenána obdobím secese.

V Lodži bylo první a největší židovské ghetto v Evropě, ale říkalo se, že bylo po válce srovnané se zemí. Opak je pravdou. Lodžské ghetto se téměř celé zachovalo a dodnes z něj lze cítit smutek a utrpení doby okupace. V Lodži je také největší židovský hřbitov v Evropě. Skončili tady téměř všichni obyvatelé ghetta (pole gettowe, getto feld).